KPŽ Znojmo

Toto byl závod, ze kterého jsem měla respekt, protože převýšení zhruba 350 metrů na 50 km mě doslova děsilo:). Mám raději závody s kopci a členitějším terénem, a právě proto jsem nechtěla nic podcenit. Snažila jsem se tentokrát poctivě rozjet, jak v pátek, tak v sobotu před závodem.

Závodní den se vydařil dobře, počasí přálo, a tak se na startu sešla opravdu rekordní účast. To se projevilo i na nervozitě ve startovním poli hned po výstřelu, kdy pustili celý balík po silnici z kopce. Start se mi povedl a štěstí přálo, že se jsem se nepřimotala do žádného karambolu. Asi na 15 km mžourám na čelo balíku, ve kterém jedu a zjišťuju, že je před ním motorka a já jsem v tom úplně prvním balíku :-D No asi za to kluci od startu nebrali. To se po pár km mění a pole se trhá. Já se uchytím v jedné větší skupině a plápolám na jejím konci. Pak následuje nekonečná pasáž podél Dyje, která mě dost ubíjí a to především psychicky. 10 km po travnaté cestě s pořád stejným sklonem a typem terénu. Nakonec lehce odpadám a tvoříme skupinku tří ještě s jedním týmovým kolegou. Takto pokračuji až k cíli. V poslední zatáčce ještě hrůzou zkoprním, když se otočím a za mnou veliký balík, který nás po asfaltu rychle dolítl, ale zadupu co to jde a stihnou mě předjet jen dva závodníci. V cíli se můžu radovat z dalšího vítězství.